Markéta Aniolová

interiérový designér, Paper Hub

Původně jsem vystudovala marketingovou komunikaci a přes 15 let jsem fungovala jako zaměstnanec ve velké mezinárodní reklamní agentuře. Pak nastal určitý milník v mém životě, který rozhodl o tom, že jsem vystudovala další obor a úplně změnila povolání – poslední 4 roky tedy pracuji jako interiérová designérka na volné noze.

Zpočátku jsem pracovala z domova, ale pak jsem začala hledat místo, kde bych se na práci lépe soustředila. V průběhu času jsem zjistila, že pracovat z domova vůbec není tak skvělé, jak jsem si představovala a jak si to, myslím, představuje většina zaměstnaných ve firmách. To, že člověk někam dochází pracovat na fixní místo, má svoje klady a zápory, stejně jako například chodit do coworkingového centra.

Paralelní Polis nebylo jediné coworkingové místo, na které jsem se byla podívat, ale nejvíc mi vyhovuje svou filosofií a svým zaměřením.

Když jsem se ucházela o místo zde, sešla jsem se s manažerkou Paper Hubu a ta mi popsala celou filosofii Paralelního Polisu, jací lidé za ním stojí, myšlenku decentralizace, myšlenku bitcoinů jako “měny” i myšlenku udržitelnosti, s čímž se ztotožňuji. Například v interiéru hubu je složen z mobilních kusů nábytku, je to tu velmi flexibilní a nic není fixní – celé je to tu o nějaké svobodě ducha.

To mě velmi oslovilo a beru to jako velmi inspirativní prostředí, které je kreativní a i mě pomáhá v mé profesi bý efektivnější. Chodí sem za mnou mí klienti a tím, že se tu s nimi setkávám, tak zároveň tuto myšlenku předávám dál. Když si s klientem sedneme dolů do kavárny, tak on ihned vidí, v jakém prostředí pracuji a že se s tou myšlenkou nutně musím ztotožňovat, jelikož za tu kávu dole zkrátka zaplatíme v bitcoinech. Je to vlastně teď už i součást mé značky.

O bitcoinech jsem sice dřív slyšela, ale bylo to pro mě trochu v rovině science fiction, dnes s nimi platím i nájem tady v hubu. Co se týče reakcí klientů na toto, tak každého to zajímá a každého to více či méně osloví. Někdo si tu rovnou nabije peněženku a pak se znovu staví na kafe, Každopádně si ten příběh každý poslechne, popřemýšlí si o tom a udělá si svůj názor, nikoho to zatím neodradilo. Měla jsem ale i klientku, která nebyla schopná pojmout, že nelze platit penězi nebo kartou, ale že k tomu, abyste zaplatili kafe jsou potřeba udělat nějaké operace. Některé klienty i dodavatele to naopak úplně nadchlo.

Pracovat na sebe znamená mít úplně jiný “modus operandi”. Já sem opravdu chodím jenom pracovat a každá minuta mého času zde je naplno pracovně využita. Když se tu rozhlédnete kolem sebe, vidíte dalších třeba 15 lidí, kteří se stejným soustředěním a nasazením každý den fakt tvrdě makaj. Tady to nejsou žádné kávičky s kolegyní, tady jsme všichni maximálně motivovaní k tomu, aby se našemu businessu, ať je to v jakémkoli oboru, dařilo.

Vidět všechny ty lidi, kteří vzali svůj život do vlastních rukou a jsou schopni nést všechny úspěchy i neúspěchy, mě maximálně inspiruje a motivuje k dalšímu výkonu. V klasické práci je víc prostoru pro schovávání se za nějaký úvazek, schovávání se za ostatní kolegy a tak dále. Když děláte sami na sebe, slíznete si jak tu smetanu, tak všechny kiksy.