Eva Jiřičná

zakladatelka ateliéru AI-DESIGN, předsedkyně poroty CBRE Zasedačka roku 2017

Nejdůležitějším vybavením kanceláře je pro mě pořád papír a tužka. Komunikace probíhá mezi hlavou a rukou a počítač je jen mezičlánek. Ruce, tužka a hlava, to jsou pořád nejdůležitější věci. A podstatná je pro mě také atmosféra. V architektonických kancelářích a ateliérech bývá často čurbes, pořád pracujeme s modely, hodně věcí je na papírech a skicách, takže se všude válí čtvrtky, odřezky, plastelína, na zemi je vylitá barva… Důležitý není pořádek, ale to, že lidé jsou schopni spolupracovat, neskrývají před sebou, na čem právě dělají, a rádi si vzájemně pomohou.

Často se objevuje názor, že v kanceláři by se měl člověk cítit jako doma. Já s tím moc nesouhlasím. Který domov je vhodný pro to, aby tam člověk pracoval? To, že má člověk kolem sebe pohovky, koberec na zemi, kočku na polštáři a fotku babičky na zdi přece nevytváří správné podmínky pro práci. Z mého pohledu jsou důležitější jiné věci – správná vzdálenost mezi stolem a židlí, kvalitní sezení, které neničí záda nebo nepřekrvuje nohy, a vhodné osvětlení. Pro mě osobně je světlo zásadní, možná jsem na něj až přehnaně citlivá. Ale je to parametr, na který se v kancelářských projektech často zapomíná. Lidé by měli mít při práci určitý typ osvětlení, rovnoměrnost, kvalitu. Není to jen o tom, že osvětlení produkuje určité množství luxů, ale také o tom, aby se člověk cítil příjemně a dobře se mu v kanceláři pracovalo. Světlo by mělo mít správnou barvu spektra, dnes už se dá přiblížit parametrům denního světla.

Každý, kdo pracuje v kanceláři, tam tráví velkou část svého života, ať už je to architekt, vědec, nebo právník. Podle mě je kvalitě světla, správné cirkulaci vzduchu, ergonomii a zdravotním parametrům věnováno stále málo pozornosti. V letošním ročníku soutěže CBRE Zasedačka roku jsme posuzovali rekordních 94 přihlášených kancelářských projektů a přestože jsou to většinou velmi kvalitní prostory, tyhle parametry mi u nich nejčastěji chyběly. Byla bych ráda, kdyby se tento pohled zlepšil. Když člověk pracuje, tak nemá myslet na to, že ho tlačí židle, že má područky na špatném místě nebo že na práci špatně vidí.

Stále častěji se v projektech nových kanceláří objevují prvky a prostory pro relaxaci a odreagování. Firmy se inspirují v zahraničí, kde jsou součástí moderních projektů různé tělocvičny, pingpongové stoly a herny. Je to správná cesta, i odpočinek je důležitý. Já si ale nemyslím, že by se ty prostory měly prolínat. Je fajn, když si člověk může oddychnout na terase nebo u kávy, podporuje to jeho fyzickou i duševní kondici. Jsou profese, kdy člověk potřebuje každou hodinu pár minut odpočinku, jinde se zase musí soustředit třeba čtyři hodiny v kuse. Neexistuje univerzální princip. Pracovní prostředí by ale z mého pohledu mělo být odděleno, možná se mnou nebude řada lidí souhlasit, ale nemyslím si, že je dobré pracovat z gauče nebo caffetterie.

Na druhou stranu, je úžasné, že vzniká tolik projektů a že se lidé kancelářskými prostory detailně zabývají, že mají odvahu poslat projekt do soutěže, jako je Zasedačka roku, a nechat ho posoudit porotou. To si zaslouží poklonu. Jen občas vidím nedostatky v pochopení toho, co kancelář má splňovat. Je důležité porozumět konkrétní kanceláři a práci, která se v ní dělá. Určitě jsme na správné cestě, ale musíme to trošku postrčit. A přesně k tomu jsou takové soutěže ideální, aby se o projektech mluvilo, aby se posuzovaly a mohly se zlepšovat.

Ke kanceláři je třeba přistupovat s citem a rozmyslem. Stejně jako v každém jiném oboru jsou architekti vynikající, průměrní i špatní. Existuje pořád hodně projektů, které jsou ve stylu každý pes jiná ves. Je složité definovat, co je krásné a co ošklivé, ale čeho je moc, toho je příliš. Je škoda prostor, který je sám o sobě krásný, ještě bez rozmyslu přeplácat barvami, všemožným nábytkem a ozdobami na stěnách. Sama třeba doma nemám žádné obrazy, ale mám tam asi 12 palem a možná 20 orchidejí. Nemusela bych mít v práci na recepci zrovna vodopád, na druhou stranu voda uklidňuje a zároveň zvlhčuje vzduch a v budově se pak lidem lépe dýchá. Osobně dovedu sedět a dívat se na vodu celý den. I zeleň je pro mě důležitá, jen to nesmí být palmy z umělé hmoty. Příroda v jakékoliv formě většině lidí přinese radost. Úzce to souvisí s estetikou, v přírodě není nic ošklivého, zatímco v architektuře snadno být může. Dokonalosti přírody se ta naše nikdy nevyrovná, ale čím více se k ní přiblížíme, čím více si s s přírodou udržíme vztah, tím lépe. Když je to vymyšleno s citem, určitě přírodním prvkům držím palce.

Podobně se dívám na propojení architektury, designu a moderních technologií. Technologie je něco, co by nám mělo sloužit a ne nás brzdit. Někteří architekti ji v projektech všelijak schovávají. Ale ani v domě postaveném v 17. století nebo v interiéru zařízeném ve stylu Ludvíka XIV. přece nemusím schovávat počítače za závěsy a všechno moderní zakrývat koberci nebo obrazy. Jde o to najít společný rys, i dávnou minulost lze s citem krásně propojit s blízkou budoucností. Jen musí člověk v takových případech víc přemýšlet.

Architektům doporučuji, aby se přímo účastnili realizací projektů, aby chodili na stavby. Já osobně jsem tam vždy chtěla trávit co nejvíce času, obzvláště v době, kdy se projekt začínal stavět. Výkres je něco jiného než realita a architekt má ještě možnost něco korigovat, zkontrolovat, vysvětlit a najít pro své nápady podporu u těch lidí, kteří v dešti, mrazu, blátě a špíně bojují s tím, aby realizovali to, co někdo jiný nakreslil. Neměli by mít pocit, že jim někdo namyšlený shora dává rozkazy, které jsou těžko splnitelné. Architekt je bez podpory lidí na stavbě naprosto bezmocný. Já jsem měla vždycky radost, když jsem si mohla vypít to kafe ze špinavých hrnků, které se na stavbě nikdy nemyjí.

Mladí architekti se v terénu naučí spoustu věcí, uvědomí si konsekvence a pochopí, že projekt není jen úspěchem architekta, ale celého týmu od posledního člověka, který tam zametá. Jen takhle budou vznikat kvalitní projekty. Když vám na konci někdo poklepe na rameno a řekne: Tak jsme to dokázali – v množném čísle, to je ten nejlepší pocit.