David Špinar

Head of Performance, Google

„Kanceláře jsou středobod firemní kultury a firemní kultura je naopak něco, co definuje DNA firmy a formuje spokojenost lidí. Kdyby každý jenom seděl doma připojený na internetu, tak by firma byla taková prázdná. Pracovní prostředí je jeden z klíčových prvků spokojenosti zaměstnance, proto je důležité aby bylo příjemné, světlé, vzdušné a kombinovalo prvky, které člověk k práci potřebuje. Takže jsem velkým fanouškem kanceláří.

Google je hodně štědrý, co se týče počtu metrů na hlavu a máme tu i hodně zasedaček. Perfektní věc jsou také “telefonní budky”, ve kterých telefonujeme nebo vedeme video konference, aniž bychom rušili okolí. Navíc je tu hodně takových zákoutí, kam si člověk může zalézt, když chce být sám a nechce zrovna sedět na svém místě. Myslím si, že pokud je open-space doplněn o takové prostory, může fungovat dobře.

Každý den taky využívám tuhle hernu, kam si chodíme pravidelně po obědě zahrát ping-pong. Náš firemní šampion je Dalibor. Myslím, že když máte ve firmě zodpovědné loajální lidi, kteří ví, proč tu jsou a co mají za práci, tak je naprosto v pořádku, že si během dne chvíli zahrají ping-pong nebo si sednou na hodinu do masážního křesla – tu práci stejně dodělají.

Hodně podstatné jsou tu taky pěkné kuchyňky a dobré jídlo. Nikde jinde jsem nezažil tolik péče věnované právě jídlu – člověk si tu celý den může zdarma dobře najíst a vůbec se o to nemusí starat. Pro český Google jsou typické výborné snídaně, spousta lidí včetně mě se sem ráno vyloženě těší a přijdou třeba i o půlhodinky dřív. U takové snídaně, třeba na terase, se sejdeme s kolegy a pokecáme, co kdo dělal včera večer. Je to takový fajn start dne. Já tu mám k snídani nejraději uzeného lososa a pažitkovou pomazánku. I v mém dřívějším zaměstnání jsme měli hezké kanceláře, ale oproti Googlu? Trochu jako chleba s máslem.“

Taťána le Moigne,

ředitelka Google Česká republika

„Žádné pracovní prostředí vám nepomůže, když nemáte ty správné lidi. Můžete mít fantastické prostory, ale když budete mít průměrný nebo podprůměrný tým, jak z pohledu profesionality nebo charakteru, nikdy nebudete patřit mezi nejlepší. Lidé jsou klíčoví, a s tím souvisí i pracovní prostředí. Chceme aby jim bylo v práci dobře. To je ovlivněno celou řadou faktorů – jsou to kolegové, je to náplň práce i pracovní prostředí, které vytváří nějakou energii a pocit. S emocemi je potřeba pracovat stejně jako s rozumem.

Stejně jako se v každé domácnosti život rodiny tvoří kolem kuchyně, tak já si troufám tvrdit, že Googleři sice nemají služební auto, mobily si kupují sami a nemají celou řadu tradičních firemních benefitů, ale jednou z klíčových výhod pro ně je kvalitní jídlo zadarmo. Nemáme ho sice tuny – snažíme se být velmi hospodární, aby se tu snědlo to, co se sem přiveze a co se tu uvaří – ale především je to kvalita. Vaří nám skupina Zátiší. Oběd je ve dvanáct hodin a to, co se nesní, tak si lidé mohou večer odnést. I mimo čas oběda je v kuchyni vždycky něco k jídlu, zelenina a ovoce. Snažíme se nevyhazovat jídlo a neplýtvat a nabízíme také spoustu farmářských produktů.

Dále je fajn, že tu máme malé fitko s vybavením, které z 90% lidem úplně stačí. Věřím, že dobrý manažer má mít rád své lidi. Firemní kultura Googlu tohle umožňuje – abych já tady pro své zaměstnance měla kantýnu nebo fitko – samozřejmě, že každý lokální šéf do toho procesu více či méně vstupuje.

Já jsem v současnosti jeden z mála manažerů v pražském Googlu, který má vlastní office. Dříve jsem seděla v otevřeném prostředí a jako všechno to má své výhody a nevýhody. Často ale řeším důvěrnou agendu a tak soukromý prostor pro sebe více potřebuji. Mám ale politiku otevřených dveří, takže lidé za mnou mohou kdykoli přijít – pokud jsou dveře zavřené, mám k tomu důvod. Vlastní kancelář má tu nevýhodu, že již nejste součástí toho mraveniště. Jsou pak věci, pro které už nemáte tu citlivost, některé věci vám unikají a také se tolik neučíte od svých lidí. Proto si občas vezmu počítač a jdu si sednout mezi ně, i když to určitě nedělám tak často, jak bych měla.

Myslím si, že lídři musejí velmi dbát na to, aby se neocitli v myšlenkové izolaci. To nejcennější, co na lidech máte, je vztah s nimi a důvěra – a to jsou věci, které se budují dlouho a především přes dobrou komunikaci.“